Zdraví:Pochybení lékařky při porodu

27.3.2017

Pochybení lékaře

Dobrý den, dne 22.01.2017, jsem spontánně porodila zdravou holčičku v Městské nemocnici Jilemnice. Porod byl rychlý, od prasknutí plodové vody do narození dcerky uběhly asi tři hodiny. Do nemocnice jsme přijeli v jednu hodinu ráno a ve 2:46 byla holčička na světě. Paní doktorku musely sestry v těchto ranních hodinách vzbudit a její rozespalost se nám zřejmě stala osudnou. Maličká byla obmotaná pupeční šňůrou a lékařka tedy usoudila, že bude lepší provést epiziotomii (nástřih hráze), se kterým jsem písemně souhlasila v případě, že bude nezbytně nutný a dojde k vážným komplikacím. I tak mne překvapilo, že jsem o jeho provedení nebyla předem informována. Po porodu jsem se lékařky musela zeptat, zda mě opravdu nastřihla a již při následném šití jsem si všímala nejistého výrazu v její tváři. Na mou otázku, zda mi šije i konečník odpověděla, že určitě ne, že jde o normální epiziotomii a že vše vypadá dobře. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco neproběhlo v pořádku a po pohledu do zrcátka, jsem se utvrdila v tom, že epiziotomie zcela normální nebyla. Měla jsem ji provedenou až ke konečníku a v jizvě byl opravdu velký otok. Na oddělení šestinedělí jsem pak měla dcerku nepřetržitě u sebe 24 hodin, ale péče o ni pro mě byla celkem náročná kvůli velkým bolestem. Stěžovala jsem si na ně, ale byla jsem utěšována slovy, že každý má jiný práh bolesti, a že nepříjemné pocity odezní. Asi třetí den po porodu jsem byla prvně na toaletě s nutkáním na stolici. Po vyprázdnění jsem zvonila na sestry s pláčem a prosbou, aby se mi na chvíli postaraly o miminko, že téměř omdlívám, mám tmu před očima a vše mě po mé návštěvě WC bolí. Sestřičky mi změřily tlak, teplotu a nechaly mě chvíli odpočívat. Dalším překvapením pro mě potom bylo, když jsem v dokumentaci, kterou jsem si vyžádala, četla, že jsem se tento den necítila dobře spíše z psychických důvodů a všechny ostatní dny jsem se údajně cítila dobře. Čtvrtý den po porodu jsme byly propuštěné domů. Ještě ten večer jsem volala do nemocnice s tím, že mám velké bolesti a pocit úniku stolice pochvou. Hned druhý den ráno jsem jela do nemocnice na vyšetření. Pan primář mě nejdříve vyšetřil vaginálně s tím, že žádnou abnormalitu neshledává, a ať přijedu na kontrolu za 14 dní. Když jsem si stála za tím, že něco není v pořádku, rozhodl se vyšetřit mě ještě rektálně a následovala okamžitá rektoskopie s podezřením na trhlinu v konečníku. Ta se po vyšetření potvrdila a byla jsem okamžitě převezena na operační sál, kde mi otevřeli nástřih a trhlinu v konečníku zašili. Nemilé pro mě bylo i to, že na mou prosbu, zda bych před operací nejdříve mohla mluvit se svým ošetřujícím gynekologem, abych s ním svou situaci zkonzultovala, pan primář odvětil, že není povinen, hlásit mému lékaři každý svůj krok, a že mu samozřejmě zavolá, až bude po zákroku. Druhá prazvláštní věc byla, že se mě personál neustále snažil přesvědčit, že problém vypadá, jako by byl staršího data, ačkoli jsem do nemocnice přijela těhotná, nikoli nemocná. Následně mě udržovali na kapačkách bez jídla, kvůli antibiotikům jsem byla nucena přerušit na týden kojení. Po konzultaci s jiným odborníkem, přehodnotili situaci a začali mi asi po týdnu bez jídla podávat nutri-drinky a tekutou stravu. Při další stolici jsem zjistila, že se stav opět zhoršuje - operace se nezdařila a na další vyšetření jsem byla převezena do Fakultní nemocnice HK, kde mi bylo doporučeno počkat na sekundární zhojení epiziotomie, vytvoření případných píštělí, držet bezezbytkovou dietu a následně znovu operovat s tím, že pravděpodobnost úspěchu je asi 50% a není tedy jisté, kdy se dám do pořádku úplně a kolik zákroků k tomu bude třeba. Můj ošetřující gynekolog konzultoval situaci s několika nezávislými odborníky, kteří se shodli na tom, že mě lékařka prošila skrz řitní stěnu, což se bohužel může stát. Více mě ovšem zarazilo, když mi posléze další lékaři tvrdili, že epiziotomie po dvou až třech dnech nemá být bolestivá a jestliže se stav nelepší, mělo dojít k nějakému vyšetření, nikoli k propuštění do domácího prostředí. Ve chvíli, kdy by se na problém přišlo včas, nemuselo údajně dojít k takovým škodám. Dnes ve svých 25 letech, mám díky tomuto zážitku, píštělím a špatně vypadající jizvě psychické bloky. Šestinedělí, které máme za sebou bylo neskutečně náročné jak psychicky, tak fyzicky. Rána dnes 2 měsíce po porodu ještě stále není zcela zhojená, chůze je obtížná a omezení se tudíž týká i běžných činností, jako je například procházka s kočárkem. Dodnes mám trauma z vylučování. Musela jsem kvůli problémům přerušit studium a celkově mám pocit velké ztráty a omezení. Ráda bych se zeptala, zda mám v tomto případě šanci na nějaké vyrovnání. Děkuji za Váš čas a odpověď. K.N.

Dobrý den, z Vašeho dotazu nám vyplývá, že ve Vašem případě mohlo dojít k pochybení lékařky, která špatně provedla operační zákrok. Za pochybení lékaře by pacientovi mělo náležet odškodnění. V těchto případech je však důležité dokázat, že k lékařskému pochybné skutečně došlo.

Postupovala jsme správně, když jste se zeptala jiného lékaře na názor, zda skutečně k pochybení při operaci došlo. Pokud Vám totiž jiný lékař potvrdí, že předešlý lékař nemusel jednat zcela správně, máte podstatný důvod se domnívat, že k lékařskému pochybení skutečně došlo.

Pokud však chcete za pochybení žádat odškodnění, je skoro nezbytné nechat si vypracovat znalecký posudek, který by chybu lékaře prokazoval. Bez tohoto posudku bohužel soudy finanční kompenzaci spíše neuznávají.

O odškodnění se samozřejmě můžete pokusit žádat i bez znaleckého posudku, je však velmi pravděpodobné, že nemocnice žádost zamítne.

Pokud budete mít zájem, s případem Vám můžeme z právního hlediska pomoci. K tomu, aby právník mohl zhodnotit, zda skutečně k pochybení došlo, potřebuje k tomu právě zmíněný lékařský posudek. Právník totiž bohužel není vzdělaný v oblasti medicíny, a proto nemůže dle Vašeho popisu zhodnotit, zda lékařka postupovala správně, či nikoliv. Pokud budete mít zájem, můžete nám tedy zadat případ na našich webových stránkách.

Zpět do Zdraví