Proplácení cesty do místa výkonu práce

10. 06. 2018
Pracovněprávní nároky Dojíždění do zaměstnání Pracovní smlouva Poradna
Dobrý den, pracuji jako dělník u stavební firmy. K sídlu firmy, to mám přibližně 2 hodiny, ale to je mé rozhodnutí že jsem nastoupil do firmy co je tak daleko. Můj dotaz je jestli po mě zaměstnavatel může chtít abych byl na místě stavby třeba už v 6 hodin a končil v půl 3, když stavba je od firmy vzdálená třeba 3-4 hodiny cesty. Jde mi o to, že když neberu cestu k firmě, ale od ní, tak to na stavbu trvá třeba právě ty 4 hodiny a pak 4 hodiny zpět. Pro mě to znamená 4 hodiny ráno na stavbu, 8 hodin práce na stavbě a 4 hodiny zpět. Zaměstnavatel se rozhodl že jízdu bude platit jen řidiči, a ostatním jen těch 8 hodin na stavbě, protože ostatní co nemusí řídit se prý můžou v klidu vyspat ještě v autě. Což nemění nic na tom že to tomu člověku vezmě 16 hodin ze dne. Nebo jestli je povinen platit celou dobu od chvíle co človšk vyrazí od firmy a vrátí se k ní. Děkuji

Vážený pane

Ve Vašem případě by bylo třeba posoudit i znění Vaší pracovní smlouvy. Obecně lze však předpokládat, že místem výkonu práce bude na adrese zaměstnavatele. Pokud Vás tento vysílá na práci mimo sídlo firmy, je povinen proplatit cestovní výdaje dle § 152 písm. b) zákoníku práce, pokud tyto vznikly. Dále je třeba rozložit Vaše nároky na určitá časová pásma, tj. cesta do zaměstnání není výkonem práce, pokud již během pracovní doby cestujete na místo, jež Vám bylo určeno jako dočasné místo výkonu práce, jedná se o překážku na straně zaměstnavatele a zde Vám již náleží právo na mzdu, pokud posléze pracujete přes čas, stejně tak Vám náleží náhrada mzdy, následná cesta z pracoviště domů již není pracovním časem, a proto za ni nenáleží náhrada.

Je zde však i rozhodnutí SDEU, které říká, že za pracovní dobu se považuje jakákoli doba, po kterou zaměstnanec v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi pracuje, je zaměstnavateli k dispozici a vykonává svou činnost nebo plní úkoly. Pokud je cestování nedílnou součástí postavení pracovníka, jenž nemá stálé nebo obvyklé pracoviště, nelze pracoviště omezit na fyzickou přítomnost u zákazníků. SDEU tak považuje dobu strávenou na cestě mezi bydlištěm a místem prvního a posledního zákazníka za pracovní dobu. Tento výklad lze však aplikovat pouze pro zaměstnance bez stálého nebo obvyklého pracoviště.

S pozdravem

Vaše nároky.cz