Pracovněprávní nároky:Pracovní úraz na cestě
27.12.2016
Dobrý den,pracuji jako obchodní zástupce. Z domova vyjíždím zpravidla v 7.00 hodin k prvnímu zákazníkovi.Cíl,tedy vzdálenost bývá pokaždé různá.Od posledního zákazníka odjjíždím také různě, ale v místě bydliště bývám zpravidla v 16.30-opět v závislosti na vzdálenosti.Na výplatní pásce mám vždy uvedeno 8-mi hodinovou pracovní dobu,ale v tzv..Denní zprávě-stazce a v Měsíčním vyůčtování které denně vyplňuji pro zaměstnavatele uvádím čas 7.00-16.30 hod. Tedy celkovou dobu i se strávenou dobou na cestě K a OD zákazníka.Vykazuji tedy denně odpracováno 9 1/2 hodiny. Ve smlouvě nemám pevně danou pracovní dobu OD-DO. Přesčasové hodiny které mi za celý měsíc vzniknou mi kompenzovány nejsou.Dotaz píši v souvislosti s parcovním úrazem, který se mi stal v září 2016.Do dotazníku Nahlášení pracovního úrazu jsem uvedl čas vzniku úrazu v 15.15.Zaměstanvatel mi tvrdí, že se toto nedá považovat za parcovní úraz,neboť v 15.15 jsem už nebyl v práci.V době úrazu jsem přitom stál před areálem zákazníka a nakládal jsem do kufru služebního vozidla pracovní pomůcky. Ten den jsem vykazoval v Denní zprávě a Měsíčním vyúčtování pracovní dobu od 7.00 do 16.00-tedy 9 hodin. Můžete mi tedy prosím tuto skutečnost osvětlit-jak se mám bránit ? Děkuji
Pěkný den,
ve Vašem případě je složité z daných informací jednoznačně rozhodnout. Je nutné prokázat, že pracovní úraz vznikl při výkonu práce, anebo v přímé souvislosti s ním a důkazní břemeno leží na Vás. Otazka bude při prokazování velmi důležitá, ale záleží co přesně ve výkazu je. Dalším důkazním prostředkem by zde byla přímá výpověď svědků. Ovšem nevím, jestli u události nějací svědci byli. Další otázkou je, zdali Vám zaměstnavatel zapisuje pracovní dobu jako od 7.00 hod. do 15. 00 hod. pak Vám ze zákona náleží po šesti hodinách práce přestávka na jídlo a oddech, a ta se nezapočítává do pracovní doby, tedy jinými slovy by Vám prodloužila pracovní dobu do 15:30. Úraz by se tedy stal prokazatelně v pracovní době a byl by pracovní.
Zpět do Pracovněprávní nároky